SEN

Před časem se mi zdál sen. To by samo o sobě nebylo nic divného, protože sny se mi zdají každou noc, pokud zrovna nemám přespříliš v korábu. Tenhle však byl takový zvláštní, ne - li přímo blbý. Nevím, jestli se mi zdál před nedávnými volbami, nebo až po nich, ale jako kdyby s nimi snad nějak souvisel...

V tom snu šlo o to, že jsem se ocitl v internačním táboře. Proč? Co jsem udělal? To se mi v tom snu zjistit nepodařilo. Prostě jsem to nevěděl. Co však jsem věděl bylo, že zemi ovládla extrémně pravicová diktatura. Holt jsem se jí nějak znelíbil, čemuž jsem se v tom snu nikterak nedivil. Samosebou, že úplně přesně si všechno ze snu nepamatuji, ale pamatuji si, že jsem vystupoval pod cizím jménem a že mě nakonec odsoudili k smrti. Také neznámo (aspoň mně) proč. Jenže já už na nic nečekal a raději jim zdrhnul. Bylo pozoruhodné, že pod "mým" cizím jménem mě lidi znali. Pak už jsem se raději probudil, asi mě nebavilo být na útěku.

Nezdá se vám to moc divné? Mně také ne. To se mi zdály už blbější věci. Jenom těch vln tsunami a mnou zabitých lidí... Nepočítaně!

Jenže já vám na začátku neřekl, že všichni ti náckové a fašisté se dostali k moci naprosto legální cestou - demokratickými svobodnými volbami a vypadalo to, že s naprostou ústavní většinou. Jo, ve snu se dějí věci... Nebo, nejen ve snu???!!! Lidi neblbnou jen ve snu? Někdy to tak vypadá. Vždyť ty zástupy bolševiků v krajských vládách jsou přeci pravda.

Nebo ne?

Proč jsem to vůbec psal? Když jsem v článku "Hodňovské elegie" vzpomínal na to, jak mi Školník prokopl kopáčem hubu, tak bych se rád zmínil o pozoruhodné věci a to, že se mi to těsně před tím, spícímu v seně, zdálo...

Tak...

Zpět na Hlincovské Rozhledy

home