KONCERT DOKONČENÝ PO 36 LETECH

Když jsem se to od Bohuše Pučejdlů dozvěděl, nebylo pochyb, že u této akce nechci a nebudu chybět. Okamžitě jsem zalarmoval všechny kteří zalarmovat šlo.Samozřejmě i Ječmena, který se tehdy parádně proběhl do Budějc. Obětavá hostinská Marcelka projevila jistou obavu, že dlouho nepoužívaný sál sál, nebo lépeřečeno sál sloužící jako skladiště, je v příliš strašném stavu, než aby bylo možno v něm koncert uskutečnit, ale pořadatelům se prostory jevily přesně v intencích undergroundu - omlácená omítka, ptačí hnízda, rákosí trčící ze stropu, chybějící parkety... No ale, řekněte sami Plastici na Americe - dá se tomu odolat? Těsně před samotnou akcí paní Alice Krátká, hlavní pořadatelka, projevila obavu, že lidé v okolí "Undergrandovou pouť" nerozdejchají a přijedou policajti. Přiznejme si upřímně, že to by asi potěšilo všechny "gray hippies" a ochotně by se nechali i zatknout. Na běh do Budějc,vlastně kamkoliv, už asi nemáme plíce a klouby by také ukrutně protestovaly. Avšak ukažte mi policejního velitele který by tak učinil, pokud by ovšem věděl co se tam před 36 lety seběhlo a nevěřím, že by to všichni nevěděli.

Hned na úvod se mi podařila taškařice, jako obvykle. Když mělo začít slavnostní odhalení tentokrát opravdové pamětní desky, připomínající tehdejší brutální zásah, byl jsem zrovna pro pivo nejen pro sebe, ale i pro své kamarády. Když jsem vycházel se třemi pivy ze dveří, byl už dav shromážděn a  Čuňas, který se právě nadechoval k projevu, povídá za značného veselí přítomných: "No, tak dlouho to trvat nebude."

Za asistence tehdejších členů Plastic People František Stárek strhl hadr a opravdu tam nebyl nalepený žádný papír, jako posledně, ale skvěla se tam žulová deska. Citovat nebudu, přijďte si ji přečíst a pokud snad někdo neví, kde je hostinec Na Americe v Rudolfově, rád podám podrobné informace, popřípadě i zeměpisné souřadnice. Po té se účastníci mohli dozvědět, prostřednictvím Františka Čuňase Stárka, mnohé o tehdejším masakru a o undergroundu vůbec.

Po celou dobu bylo možno se občerstvovat u dvou výčepů a zahradního grilu. Mnozí toho hojně využívali. Známých se tam sešlo opravdu hodně. Kdo by z nás, kteří tehdy byli teenagery, si to ostatně nechal ujít. Vždyť od té doby to fandové beatu v jižních Čechách rozhodně neměli jednoduché a za beatem se jezdilo někdy i hodně daleko. Ani nevím, kdy to zas trochu polevilo, protože jsem následující roky byl v Praze.

Pak se do toho opřeli Plastici. Nazvučené to měli dobře. Zvuk dělal Tomáš Hala z někdejších Infinitas, známá budějcká mánička a rocker. Co říci k vlastnímu koncertu? Šlapalo jim to pěkně. S úsměvem jsme říkali, samozřejmě s nadsázkou, že se snad konečně naučili hrát. Zahráli snad vše podstatné, staré i nové, jenom Francovku ne, i když si to publikum žádalo.

Po celé trvání koncertu se mi vracela jak bumerang jedna myšlenka: "Ty vole, tohle jsou Plastic people a já na to čumim a poslouchám to NA AMERICE!!!" Je málo co symboličtějšího a hmatatelnějšího na faktu (fuck too), že je bolševik v pr**li. Vy všichni Filipové, Ransdorfové, Grebeníčkové a jiná sběři a jejich fandové, mám vás nadosmrti dost. Zkurvili jste mi život a já vás za to nenávidím.

Proletáři všech zemí, jděte do prdele!!!

Zpět na Hlincovské rozhledy

home