Hlincovské rozhledy

Raději jsme neměli ten článek, raději jsme neměli ho číst. Snad ani odstavec. Záhada, všech záhad futrál, byla tam schována a ta naší redakci hlavu zamotala a celou ji rozhádala. V jednom časopisu jsme se totiž dočetli o záhadném jezeru Mrhal, o kterém jsme dosud ani neslyšeli, a rázem to začalo. Redakční poskok nad tím mávl rukou a prohlásil, že se jedná o rybník Mrhal - ignorantský trouba. Ptejme se: Mohlo by tomu tak ale býti opravdu?

To by vás zajímalo, co znamená ona zkratka v názvu, že jo? K tomu se ale dostanu až po nezbytném úvodu. Českobudějovický Jeep club pořádá nejrůznější akce, ale pro mě nejpřitažlivější jsou pravidelné návštěvy vojenského prostoru Boletice. V každém milovníku vojenské historie, milovníky válečných veteránů z toho nevyjímám, dřímá, tu více, tu méně, voják. Na těchto stránkách jsem se nejednou vyznal, že ve mně dřímá také - akorát, že dřímal (spíš tvrdě spal) i když jsem byl na vojně a vojenská věda se v mých mozkových závitech zavinula k nenalezení.

Před časem se mi zdál sen. To by samo o sobě nebylo nic divného, protože sny se mi zdají každou noc, pokud zrovna nemám přespříliš v korábu. Tenhle však byl takový zvláštní, ne - li přímo blbý. Nevím, jestli se mi zdál před nedávnými volbami, nebo až po nich, ale jako kdyby s nimi snad nějak souvisel...

Po dvou dílech videa z Kanady jsem sem nedávno dal videa z dalších dalekých cest. Před nedávnem o cestě na Srí Lanku a dnes o pobytu v Keňi.

Co by se asi tak mohlo stát? Jestli čekáte, že se zde dočtete, že Hlincovka se proměnila v činnou sopku a lávové proudy zalily Vráto a Kaliště - tak to zrovna. Máte - li pocit, že následující řádky budou obsahovat šokující sdělení, jak místní celebrita, všech celebrit futrál, zneuctila frekventanty mateřské školky, tak jste vedle. Stejně tak bombastickou zprávu, že povstalecká armáda místní narkomafie přepadla místní kampeličku a s nevídaným lupem 12,60 Kč odtáhla zpět do pralesa, zde budete hledat marně. Obávám se, že ani přistání UFO vedle májky, parta šílených robotů, terorizující zdejší obyvatelstvo, interview s vítězem závodu formule1 kolem rybníčka...

Stalo se již tradicí, že jako každý srpen vyšlou Rusáci někam své tanky, stejně pravidelně se v srpnu koná na Hlincové Hoře turnaj ve fotbale, sem tam i v kopané. I když počasí nebylo úplně ideální, mohlo však být mnohem horší, jako například dnes, když píšu tento článek a už druhý den lije jako z konve, sešla se hojná účast jak hráčů, tak i fanoušků a vyhledávačů talentu snad všech významných světových klubů, jako například Arsenalu Vyhlídky, či Bzí United.

Ano, ano, už je to tak a je to tady. Fenomén, známý pod značkou Baníček, dorazil až do Hor Hlincových. A nejen dorazil, ale porazil (skoro) vše, co mu přišlo do cesty. Hlavní roli v tom pochopitelně sehrál červenobíle příčně pruhovaný mág nohejbalových hřišť, známý od Frýdku po Místek. Ano, rozumíte dobře. Ota si sestavil tým, jenž se už navždy stal noční můrou všech obstarožních nohejbalistů na druhém nejvyšším štítu Rudolfovského prahu. Název týmu (Baníček) byl nasnadě a po čertech dán samotnou lokalizací trvalého pobytu tohoto krále 162 m² antuky a vápna.

Část naší redakce se v sobotu 28. června vypravila do Čkyně na koncert skotské skupiny Nazareth. Už jsme ji jednou viděli v Budějicích a líbilo se nám to, takže jsme neváhali a vypravili se za nimi na Šumavu. Už samotné místo konání bylo unikátní a prý tomu někteří lidé ani nechtěli uvěřit, že by se v tomto, sice nádherném, ale zapadlém koutě naší vlasti, mohlo něco takového pořádat. Pořadatelé údajně museli ve sdělovacích prostředcích ujišťovat potencionální zájemce, že se koncert opravdu ve Čkyni uskuteční. My jsme tomu věřili hned. Jen naše jednička investigativní žurnalistiky - zástupce Wimpy - dala přednost jistotě svého dvorku a misky plné žrádla.

Letošní klání v plácané, uskutečněné 17. května 2008, se vyznačovalo velikou úspěšností jak co do počtu účastníků tak i díky vydařenému počasí. Nezměrnou zásluhou pořadatelky Míši Chumlenové se uskutečnil opravdu zajímavý a napínavý turnaj. .

Ne, že by neexistovaly žádné záznamy o prvních turnajích, asi ano, ale kde je hledat? Projel jsem kdejaký svůj archiv, ale nikde nic, co by mi mohlo pomoci. Kolektivně jsme tedy dospěli k závěru, že tento jarní turnaj je v pořadí již dvacátým pátým, dokud někdo nepřinese důkaz, že je tomu jinak. A je to! Takže znovu: 3. května 2008 se konal XXV. ročník nejtradičnějšího hlincohorského jarního nohejbalového turnaje trojic. Kromě již stálých účastníků Hlincovky (Honza Čipera, Vláďa Jiráček a Kuba Chumlen), Mrhalu I A+ de luxe exklusive (bratři Pučejdlové s hostující hvězdou bílých čar a sítí - Tassem), Mrhalu II (Pavel Černý se synem a rovněž hostujícím Michaelem) a Božolé se poprvé zúčastnil i team Adamova.

Udeřilo jaro. Snad už definitivně. Tak nešlo konečně nevyrazit, jak už se skoro stává každoroční tradicí, na Olšinu. Ekoarmáda ("Eko" proto, protože kdo jiný se chová k šumavské přírodě tak ohleduplně...) opět pootevřela další branku Boletic v okolí Polné (samotných Boletic a Arnoštova též), takže se přímo nabízela varianta z Hořic do Polné a přes Květušín téměř po mírně pozměněné trase do Horní Plané.

Nedávno, dumaje o nějakých úpravách struktury webu (ke kterým nejspíš nedojde), narazil jsem, mimo jiné i na vzpomínku "válečných dob" v Boleticích. Napadlo mě, že při nejlepší vůli, přes všechny voloviny, které se tam odehrávaly, musím konstatovat, že to byl jen slabý odvar proti "spojeneckému cvičení vojsk Varšavské smlouvy: Štít 1984" v slovenském vojenském prostoru Lešť, za účasti bratrské hrdinné (okupační) Rudé armády, maďarských honvédů (Attilla, bič boží a spol) a armády až za hrob věrné slavným husitským tradicím, tedy naší chrabré a disciplinované lidové československé armády. Kdo na Lešti kdy byl, potvrdí mi, že proti tomu jsou Boletice zemským rájem napohled. Ne nadarmo, zde wehrmacht třetí říše cvičil válku v poušti. Všude jen prach, hooodně prachu, závěje prachu kam ses podíval. Po několikadenním přesunu po železnici jsme se tak ocitli naprosto v pr... v prachu!

Jestliže jsem o předchozích oslavách narozenin v našich krajích kdysi psal jako o "bujaré silvestrovské show," tak jak jinak nazvat to, co se odehrálo 2. února 2008 v Zalinách, než "narozeninový Fernetstock" – co to melu - Woodstock! Tisíce hostů, stovky fotoreportérů, desítky televizí a... a mraky oživlých comicsových figur, figurín a figurek. Jakpak by ne! Vždyť půlstoleté výročí neslavil nikdo menší (ani větší), než náš přední sochař, keramik, malíř, kolážista, publicista, fotograf, kameraman, režisér, spisovatel, scénárista, dramatik, herec, komik, moderátor, ventilátor, vypravěč, kritik, muzikolog, politolog, přírodozpytec, rouroňolog, chodec, jezdec, petanquista, otec, syn, manžel, synovec, strýc, pan, mistr Jan, Jenda, Jeník, Honza, John, Hans Dědek Štark, z comicsů známý spíš jako Starkjan.

Jak začít... Asi od začátku. Ještě před zahájením rozsáhlé rekonstrukce pohostinského zařízení byla vybudována na zahrádce hospůdky pergola, jelikož v období globálního oteplování bude možno tento prostor na čerstvém ovzduší provozovat snad i celoročně. Možná, že se to jeví jako úplná blbost, ale Štědrý večer je mi svědkem, že to vyloučeno v žádném případě není. Posezení venku je však příjemné a na Hlincovce oblíbené i v jiné večery.

V pátek jsem zaskočil jen opravdu na skok (a mok), leč včera jsem se ozbrojil foťákem a kamerou a vyrazil posedět do nově zrekonstruovaného výčepu...