ÚVODNÍ KAPITOLY O PIVÁKU ZELENIÁŠI


Kapitoly: - 1 Pivák Zeleniáš a ti druzí
  - 2  Zamyšlení nad termínem Pivák Zeleniáš
  - 3 Rozdělení  a vlastnosti Piváka Zeleniáše
  - 4 Kterak sobě počínati při gurmánské degustaci Piváka Zeleniáše
  - 5 Poznámky k nešvarům

  Kapitola 1.

PIVÁK ZELENIÁŠ A TI  DRUZÍ

 

    Bystrý pozorovatel, nakupující poživatiny v zařízeních k tomu určených mohl zpozorovat, že některé potravinářské produkty, zejména v určité míře i tekuté, lze obdržet uzavřeny v dutých, válci či hranolu ne nepodobných tělesech nahoře různým způsobem zúžených a zajištěných proti úniku obsahu, vyrobených z průsvitného materiálu (je-li umyt i průhledného), který nazýváme sklo, jež jsou známy širší veřejnosti pod názvem lahve, nebo flašky. Bytost s mimořádně vyvinutým pozorovacím talentem si mohla povšimnout i jinak poměrně nikterak nápadné skutečnosti, že tyto předměty nejsou, když pominu jejich velice pestrý, v nemálo případech až roztodivný tvar, stejné barvy. Pokud tento téměř detektivním talentem obdařený všímal není barvoslepý, jistě mi potvrdí, že lze hovořit o třech barvách a jedné nebarvě. A to o barvě:

 

a)       bílé

b)       hnědé

c)       zelené

 

a co se nebarvy týče, nejedná se o nic jiného, než o lahve z čirého skla. Laik jistě užasl, kolik nových netušených skutečností mu zůstalo dosud skryto, ale odborník mého formátu, tedy vědec ví, že tady rozdělení ani zdaleka nekončí, nýbrž toliko začíná.

O tom, která barva, či nebarva je nejvýhodnější, nejsou dosud vědci v celém světě jednotní. Někde prosazují hnědou, jinde zelenou. Ovšem zde na tomto místě jakožto badatel nemohu nezaujmout pevné stanovisko a čtenář jistě sám pozná, že zároveň neotřesitelné.

Zprvu nikdo z našich vědeckých kruhů nevěděl, ke kterému odstínu se spíše přiklonit. A jelikož se nalézáme na poli pivní vědy, opustíme čiré a bílé láhve jako absolutně nevhodné ( v tom se kupodivu všechny strany shodují) a všimneme si lahví zelených a hnědých. Panovala kdysi všeobecná obliba lahví zelených a to se projevilo zejména při vpádu lahví hnědých. Staří praktici doporučovali kupovat i rum, ocet, či olej zásadně v zelených lahvích. Na druhé straně jsme četli v rozličných pramenech o výhodnosti tmavých hnědých lahví.

Nemohli jsme nečinně přihlížet onomu zmatku a rozhodli jsme se vnést jednou pro vždy do problému jasno. Jenže vnesením jasna z naší vědecké strany jsme ještě více rozčeřili hladinu sporů a byli jsme nazváni, zcela nelogicky, tmáři, čímž vyplula na povrch jiná až nepříjemně neočekávaná skutečnost.

Objektivními výzkumy, prováděnými zejména po stránce chuťové, která je pro konzumaci piva, troufám si tvrdit, rozhodující, bylo ve vcelku krátké době našim vědeckým týmem, vedeným fenomenálním degustérem, vítězem desítek soutěží, panem Františkem Našincem, jednou pro vždy dokázáno, že králem mezi lahvovými pivy bez ohledu na výrobce je PIVÁK ZELENIÁŠ!!!

Strhl se přímo uragán námitek ze strany nějakých chemiků, fyziků a jiné pakáže, kteří nestydatě odmítali naše přísně vědecky vyhodnocené soubory pozorování, jež navíc v míře neochabující pokračují, a oháněli se svými takzvanými pokusy, při kterých trápili   a znehodnocovali pivní tekutinu v různobarevných baňkách rozličným zářením a musím zde s mrazením v zádech podotknout, že se neštítili pivo bombardovat i proudem neutronů, načež prováděli chemickou a fyzikální analýzu nastalých změn.

Výsledky těchto alchymistických podivínů jsou sice zajímavým čtením pro pouťové vyvolávače, leč tito lidé ve své, co se oboru týče, slepecké zaujatosti zcela opomněli ten hlavní faktor, jakým je bezesporu chuť. Konzument piva se zpravidla nikterak nepídí po chemickém složení obsahu své lahve, nýbrž spíše právě po chuti. Pokud je však čtenář hotov popřáti sluch, či místa na sítnici, spíše lakmusovým papírkářům, než námi, opravdovými vědci a badateli, objektivně statisticky vyhodnocenému obrovskému souboru pozorování, nechť tuto knihu s odpuštěním odloží a doběhne si do hračkářství pro tzv. „Mladého chemika“ a pivo nepije, alebrž slévá s divotvornými tekutinami ve zkumavkách, zatímco my, bijci pivní vědy, si výše zmíněnou kapalinou raději ovlažíme vyprahlé hrdlo.

Vyhodnocený soubor našich pokusů je již v současné době tak obrovský, že kdybych se pokusil vyjádřit pravděpodobnost opaku našeho tvrzení, pokud jistota = 1, byla by na příštích 88 stránkách nula za nulou a je jasné, že hned za druhou by byla desetinná tečka a na 89.straně, někde uprostřed jednička.                    

 

Kapitola 2.

 

ZAMYŠLENÍ NAD TERMÍNEM – PIVÁK ZELENIÁŠ

  

Pivní obsah zelených lahví má, jak mohl čtenář přečíst, přesný termín – Pivák Zeleniáš. O původu tohoto názvu by snad neměli pochybovat ani ti nejzarytější odpůrci Piváka Zeleniáše.

Bez ohledu na to, jak je v současné době termín rozšířen, nelze neoznačit za autora pana Františka Našince, jenž nejen první formuloval tato slova po stránce lingvistické i významové. Stanovisko hlavní organizace působící v oblasti  výzkumů Piváka Zeleniáše – Klubu přátel Piváka Zeleniáše – je zcela jednoznačné a přesné a neotřesitelné. Dosud se sice vedou v některých rádoby vědeckých kruzích jakési uměle vyvolané spory  autorství i vědeckou formulaci termínu, leč pavědecké frakce těchto vědeckých kruhů, jež čeří hladinu čisté vědy, se rekrutují zpravidla z opozičních pavědeckých hnědiášských a abstinentských skupin.

O historii vzniku názvu i ostatních okolnostech se vytrvalý čtenář může dozvědět v dílu : Důvtipné nastínění slavných dějin KPPZ.“

  

Kapitola 3.

 

ROZDĚLENÍ A VLASTNOSTI PIVÁKA ZELENIÁŠE

 

 Klub přátel Piváka Zeleniáše, vedoucí síla v oboru vědění o obsahu zelených lahví, schválil na I.konferenci 28. listopadu 1977 rozdělení Piváka Zeleniáše na čtyři hlavní skupiny:

 

1.        Pivák bastard

2.        Pivák bleďák

3.        Pivák Zeleniáš

4.        Pivák azurák

 

Toto rozdělení jsem původně na popud předsedy KPPZ Fr. Našince provedl na základě barevného odstínu. K našemu velkému překvapení se během dalších výzkumů zjistilo, že na odstínu závisí i chuť a kvalita Piváka Zeleniáše a to směrem od Bastarda k Azuráči.

1. Pivák Zeleniáš bastard ( PZBA) je jakýmsi míšencem Zeleniáše a hnědáka. Je tudíž odstínu hnědozeleného. Co do kvality je nejméně kvalitním Zeleniášem. Jeho kvalitě jsou na újmu pachutě, jež se běžně vyskytují u piva hnědého. Jeho konzumaci lze doporučit poněkud otrlejším povahám, disponujícím plechovým patrem a hrdlem, neboť pivo dosti drhne.

2. Pivák Zeleniáš bleďák (PZBL) je odstínu světle zeleného. Díky vcelku značné průsvitnosti a tak snadnému pronikání slunečního větru je jeho kvalita dosti nízká. Je sice prost všech pachutí vlastních hnědému pivu, leč opravdový labužník si zde rozhodně nepřijde na své. Doporučujeme, kvůli zachování chuťových kvalit uchovávat pivo v naprosté tmě. Během krátkých transportů zelená láhev zamezí zničení vlastností Piváka Zeleniáše, leč při delším pobytu na světle, zvláště v těsném sousedství hnědáků, není Bleďák schopen v dostatečné míře odfiltrovat ultrahnědé záření a postupně ztrácí své pozitivní vlastnosti.

       3. Pivák Zeleniáš Zeleniáš je barvy okulibě zelené, chuti lahodné, prosté jakýchkoliv pachutí. Pivo se nekazí ani na světle. Pouze dlouhodobým skladováním na prudkém světle vedle hnědáků můžeme poškodit citlivou kapalinu uvnitř. Jinak odstín filtruje dostatečně. Pivák Zeleniáš Zeleniáš je vhodný pro opravdové labužníky. Byly pozorovány i některé léčivé účinky na choroby vyvolané nadměrným požíváním nealkoholických nápojů.

     4. Pivák Zeleniáš azurák je odstínu modrozeleného. Chuťově je nejkvalitnější, bohužel rovněž i nejvzácnější. Byla pozorována až omamně lahodná chuť a zázračná účinnost na sifonovou barvu. Jeden z exemplářů, jak potvrzují očití svědkové, náhodně vyšplíchl do očí od narození slepého starce a ten do půl hodiny procitl ze slepoty. Bohužel však následkem nezvyku nepřipravených očí na prudké denní světlo do pěti minut znovu oslepl.

 

Toliko tedy o základním rozdělení a prosil bych čtenáře, aby vzal na vědomí, že se jedná pouze o rozdělení základní a že tudíž odstínů je daleko víc a u některých exemplářů je obtížné rozlišit mimo laboratoř do které kategorie patří.

 

Kapitola 4.

 

KTERAK SOBĚ POČÍNATI PŘI GURMÁNSKÉ DEGUSTACI PIVÁKA ZELENIÁŠE

  

Laik či diletant by se mohl ve své neznalosti, či amatérskému nedouku, mylně domnívati, že je snad zcela lhostejné, jak lahvové pivo ošetřovat a konzumovat. Mnozí divousové často tvrdí e dokonce nezaznamenávají jakýchkoliv rozdílů mezi pivem zeleným a hnědým, ba dokonce tyto své nevědecké domněnky rozšiřují a tím dezorientují veřejnost.

My vědci se vlastně ani příliš nemůžeme divit, že tito rádoby znalci mohou ze svých šamotových dršek vypouštět podobné neznabožšké nehoráznosti, kalibru slušného člověka, mírně řečeno, až urážejícího a to hned z několika důvodů. Jednak tito jedinci mají tak necitlivé chuťové pohárky, že nerozeznají Budvar od kacířských lektvarů, jež se nestydí produkovat některé pivovary. Dále nepijí pivo vychlazené atd. v neposlední řadě jim vůbec není známo, že aby Pivák Zeleniáš nepřišel o své charakteristické přednosti, musí býti s ním i adekvátním způsobem nakládáno.

Lahvové pivo jako takové je vůbec v první řadě skladovat v temnu a chladu. V ideálním případ naprosté tmy by totiž v podstatě základní dilema zelené kontra hnědá vymizelo, protože by pivo nepřišlo o své kvality v hnědých lahvích.

Co se týče teploty piva, nedošlo v našem klubu k naprosté shodě. Došlo k názorovým rozdílům až několik desetin stupně Celsiova. Přesto zde mohu konstatovat, že teplota piva by se měla pohybovat kol 7°C,

Není rovněž lhostejné, jakým způsobem Piváka Zeleniáše otevřeme. Dle výzkumů pana Našince, která prováděl ve své laboratoři „U koníčka,“ za kterých v převážné míře čerpám, je nejlépe otevřít pivo tak, že zátku odstraníme naráz a při otevření je nutno, aby došlo k charakteristickému krátkému sykotu. Ode dna mají se zvedati bublinky CO2 a plynouti  směrem od těžiště Země proti směru tíže a unikati do troposféry.

Pivo je nejlépe konzumovat přímo z láhve, leč pokud tak činiti nechceme, nebo, čtenář promine, neumíme, můžeme jej nalít do sklenice, či jiné vhodné konzumní nádoby. Úhel nalévání v takovém případě od 45° do 51°šedesátinné míry a nalévat je nutno tzv. způsobem „po skle.“

Pivo je potřebné pít ústy s otevřenýma očima a zatajeným dechem. Lezou – li oči z důlků, je třeba pití okamžitě přerušit a přesvědčit se, nejedná – li se o pivo z oblasti východně 17°33´25´´ východní zeměpisné délky.

Zásadně, můj drahý čtenáři, neskladujeme otevřené láhve. Zelené pivo nikdy nemísíme s hnědým – mohlo by se srazit. Při konzumaci se doporučuje poslech hudby. Nelze nedoporučit všechny druhy hudby dle tvého vkusu, v tvém případě, milý čtenáři, jistě nevšedně vytříbeném, ba ni nálady nelze pominout, pokud se z toho někdo nepomine. Vůbec nejlépe je produkovat vlastními ústy. Dochází tak k vytváření jistého vyvažujícího protiproudu proti proudu piva.

 

Kapitola 5.

 

POZNÁMKY K NEŠVARŮM

 

Za prvotřídní nešvar, nešvar všech nešvarů futrál, považují, že ve Spolkové republice Německo nevykupují obchodníci zelené lahve. Nevidím v tom nic jiného a čtenář se mnou jistojistě bude v jednoznačném souhlasu, než fakt, že nacismus přece jen stále přežívá a hnědokošiláctvím je nasáklý každý druhý němec.

Neméně závažný nešvar je, že se do zelených lahví stáčí i nekvalitní, či dokonce zkažené pivo a pak se ještě ke všemu prodává. V neposlední řadě, že v obdobích sucha není Zeleniáš vůbec k sehnání.

 

Vrať se na 1.díl Pokračuj na 3. díl

© U+W publisher

home