ZÁKLADNÍ POJMY V PIVNÍ VĚDĚ

Stručné pojednání o hlavních jevech a problémech nevyjímaje

 

Kapitola: - I - II - III - IV - V - VI


 

I.

 

Ještě dříve než přejdu k tématu naznačenému již vlastním názvem tohoto skromného vědeckého dílka, obsah jehož náplně nevolil jsem čirou náhodou, nýbrž hnán svým vědeckým posláním, hodným objevitelů nejzákladnějších přírodních zákonů, jehož smysl je mi dán, proč to tajit, mou nadprůměrnou erudicí v tomto oboru, chtěl bych předeslat, že tato odborná publikace nemá být, nechce a doufám, že nebude, reklamním poutákem více či méně prosperujících pivovarů, tím méně nějakým připitomělým nástrojem stoupenců prohibice. Vy, (zejména mám na mysli tebe, zbankrotovaný putykáři, jenž jsi svou protivnou letorou, neb hnán nestřídmým finančním chtíčem, donutil i nejposlednějšího alkoholika vrhnouti se do bran protialkoholické léčebny) kdož by jste chtěli tohoto textu takto zneužít, varuji vás : RUCE PRYČ OD NAŠÍ VĚDY !!!

Avšak přec dovol, milý čtenáři, kratičkou poznámku na okraj problému. Naše republika již po dlouhá léta zdatně sekunduje Bavorům, Holandrům, Dánům i Belgičanům na špici celosvětového žebříčku ve spotřebě piva. Není dokonce jen  mým názorem, že my Češi bychom výše uvedeným pivním mocnostem dávno natrhli žaket, nebýt egocentrických, národním zájmům apatických sodovkářů a abstinentů. Copak vám, lidé, neleží světový věhlas naší krásné vlasti na srdci? Co vám to udělá, když pro slávu své otčiny denně vypijete aspoň dvě, tři piva? Necháte nás osamocené v boji o světové prvenství? Zamysleme se nad tím, národové!

   Nuže, tolik čistě pro zamyšlení. Leč abych zbytečně neodbočoval od své přísně vědecké osnovy, musím rovněž upozornit ty, kteří by snad hledali v textu mé práce recept jak vařit pivo, či jak se stát alkoholikem z povolání, aby tuto publikaci zaklapli a přiobrátili se o radu k jiným odborníkům. (těm druhým bych si troufal doporučit snad i lékaře psychiatra).

   Tož, milý čtenáři, zeptáš se zajisté: Co nám chce náš na slovo vzatý odborník věhlasu takřka světového svým dílem sdělit? Proč usedl ve své pracovně u těžkého psacího stolu ze statného dubiska, stesaného mistrem truhlářským v Lišově, uchopil perořízkem Poldi steel přiříznutý brk a jal se namáhati svou mocně vyvinutou a notně zbrázděnou šedou kůru mozkovou a zručnou pravicí řadit písmena, slova a věty v tuto hlubokomyslnou vědeckou práci: Odpověď je nasnadě.

   Vědychtivému čtenáři v oboru pivní vědy chybí základní pohled, přehled, náhled a výhled v této problematice. I řekl jsem si tudíž : Lenost musí jít pro jednou stranou, chtíc nechtíc musím zmobilizovat svůj geniální mozek a své encyklopedické znalosti pro jistotu, už jen kvůli tomu, kdyby měly než posloužit někomu jinému jako zdroj informací pro jeho vlastní vědecké práce, šlehnout na pergamen pokud možno čitelným klínovým písmem.

   No, již tě vidím, drahý čtenáři, jak jsi právě bacil lahváčem o stůl, jak brunátníš, bušíš opakovaně prstem pravé ruky do této stránky a díš: „ No, no, no, holobrade. Kde bereš tu odvahu, že chceš o něčem takovém poučovat mě, opilce nejhrubšího zrna? Kolik jsi, človíčku, těch piv vypil, že máš takovou sílu? Kolikpak hospod jsi asi tak prošel? A vůbec, poznáš ty Plzeň  od  Šariše?“

   Nebudu už však déle zdržovati vědychtícího čtenáře. Dosti planých plků a vzhůru do říše vědy !

  

II.

  

   Pivo je lahodný, osvěžující, posilující a přiznejme si, že i opojný pěnivý nápoj barvy zlatavé. ( Nerad bych ovšem, aby snad výše zmíněnou lahodnost čtenář přičítal i úděsným pivu podobným patokům, vydávaným některými podivuhodnými podniky, nestydatě se nazývajícími pivovary, za tento mok.)

    Pivo, das Bier, the beer, la biere, nubo …… Poněkud strohý toť název pro tento bohulibý … co bohu, o jehož oblibě piva není obyčejným smrtelníkům dáno nic vědět, nýbrž člověkulibý truňk. Vždyť člověk, z lásky srovnatelné jen s citem Romea a Julie, se nespokojí s tímto pojmenováním a nazývá svého vždy spolehlivého miláčka nejvěrnějšího nejrůznějšími líbeznými slůvky. Jakými?

Nuž (předesílajíc, že píši o člověku českém):

     Pivo, pívo, pivko, pivčo, pivís, pivák, pivíčko, pivéčko, pivínko, pivinec, pěnivý, pěník, bíro, bambírované, bahno, pudink, meskal, amaroun, kvas, malvaz, chmelovina, chmelový odvar, tekutý chleba, tekuté zlato, zlatý mok, rezavá voda, něco vařenýho, šnyt, kapák, tomš, sládkovy slzy, vařená košťata, nebo prostě „jedno“ .

     Tyto názvy rozkmitaly mé ušní bubínky a jest pravdou, že bych si jich ještě desítky mohl vymyslet, leč tím by toto dílo ztratilo punc objektivní, přísné, přesné a upřímné vědeckosti.

     Nuže, pohleďme blíže na to, jak se čeština vroucně mazlí se svým národním truňkem. První část názvů je, jak si jistě bystrý čtenář ráčil povšimnouti, určitou citově zabarvenou verbální modulací citově neutrálního pojmu pivo. Od prodlouženého „í“ až po laskavé zdrobnělinky. Leč nemohu na tomto místě než vypíchnout ono nádherné „bambírované“. Stejně jako rovněž zmíněné „bíro“ má svůj původ v germánském „bier“, leč jaký cit, jaká poezie, jaká melodie!

 

 Bam-bí-ro-va-né ……….

 

    Netluče snad srdce vlastence v tomto rytmu? Srovnejme se zápisem kardiografu: 

To snad hovoří samo za sebe.

         Avšak ponořme se hloub pod povrch pouhé, ač nezanedbatelné libozvučnosti a zkusme si délku slabik vyjádřit znaky

Morseovy abecedy :

 . - . . -

 Nyní tuto skupinu rozdělme na všechny možné varianty slabik. Začněme u dvoupísmenných :

       ./-..-// EX. Ano, to neznamená nic jiného, než takzvané pití na ex, čili naráz, což pochází z anglického X (eX), což je zase v římských číslicích 10 a tudíž „metr“, což, jak se uvidí v dalších kapitolách, všechno souvisí s pivem.

      .-/..-// AU. Chemická značka zlata, kovu z nejdražších. Jaký  jiný prvek přirovnat k tekutině odpovídající nejen barvou, ale i významem.

      .-./.-// RA. Ra (re) – staroegyptský Bůh slunce. Což je pivo něčím jiným, než hřejivým životodárným sluncem našich hospod a našeho života?

      .-../-// LT. Kdysi užívaná zkratka pro dutou míru – tzv. litr, čili tuplák. Je třeba ještě něco dodávat?

        Daleko horší situace však nastává v případě slov třípísmenných.

     .-././-// RET. Ústroj sloužící nám k přikládání nádob s pivem.

     Bohužel však slova, či zkratky ETU, ENA, EDT, AEA, AIT se mi  dosud nepodařilo (1981) ani dešifrovat, tím méně posoudit jejich souvislost s pivem, ač nepochybuji, že existuje. Čtenář bude tak laskav a promine – jsem přece jen člověk, i když velmi inteligentní.

     Jiná pojmenování piva vycházejí pro změnu z vizuálního vjemu. Sem se přímo nabízejí oba názvy oslavující jeden z nejcharakterističtějších, opticky vnímatelných jevů – pěnivost. Dále ony názvy vycházející ze zlaté, eventuelně rezavé barvy. Další mají svůj základ v podstatě nápoje – chmelový odvar, kvašený, vařený chléb. Konečně pojmenování přirovnávací, tj. přirovnávající k jiným materiálům (bahno, meskal atd.).

     Pakliže se vám snad nezdají některé názvy mnou uvedené dosti zažité, nebo dokonce nesmyslné, musíme nevyhnutelně přihlédnout i k regionálnímu rozložení těchto pojmenování a nepomíjet ani jejich sociální původ. Je snad zřejmé, že například název „rezavá voda“ nevznikl v našich vědeckých kruzích, stejně jako např. mnou důkladně rozebraný název „bambírované“ nevyšel z úst neholeného bači na vrcholcích Moravskoslezských Beskyd, když si poroučí v horské boudě tamní Radegast.

Jen sám, můj důvtipný čtenáři, posuď ten  rozdíl:

    „Hola hej putykáři, strouhni mi tam jednu rezavou vodu !“

    „Pane hospodský, natočte mi jedno bambírované.“

  

III.

   

Tak, milý čtenáři, nyní naše cesta nemůže, ani kdybychom se snad rozkrájeli na decimetry krychlové, vést jinam, než k rozličným nádobám, v nichž se předmět našeho bádání – pivo musí nalézati, aby nám neuniklo v slepé podřízenosti gravitačním jevům nepříliš hustou atmosférou naší planety k podlažní krytině, kde by se k našemu nesmírnému zděšení rozlilo v nevábnou louži, nebo v případě bezpodlažním nám neuniklo více či méně porézní prstí do hlubin SIALu, kde by nám bylo, popravdě řečeno, k nepotřebě.

   Tyto nádoby, vesměs oku lahodících tvarů a velikostí, dělím celkem do tří kategorií :

1.        NÁDOBY PIVOTVORNÉ. O těch se nebudu zde šířit, neb jak jsem ostatně již předeslal, není výroba předmětem mého zkoumání, jelikož já se zabývám až finálním produktem v jeho definitivní konzumní podobě. Takže všechny tyto nádoby, počínaje věřiteli, přes varné kotle k tankům, prostě přejdu.

2.        NÁDOBY TRANSPORTNÍ. Tyto se dále dělí na velkoobjemové transportní nádoby (VTN) a maloobjemové transportní nádoby (MTN)

VTN jsou ty, v kterých transportujeme pivo o objemu větším než 10dm3 . Ve VTN se pivo zpravidla dopravuje z pivovarů do výčepů, přesněji jejich sklepů, skladů, neb chladících boxů. Řadí se sem především cisterny a sudy, nazývané druhdy bečky nebo džbery.

Tyto se dál dělí na

a)       hekťáky – o objemu 100 dm3

b)       půlky – 50 dm3

c)       štěňata – 30 dm3

     Kdyby se snad našel čtenář, předem o tom sice pochybuji, ale přec, který by z nejroztodivnějších příčin, zajisté zcela objektivních, nad oněmi názvy nepatrně zaváhal, pokusím se zlehýnka trknout :

         100 dm3 = 100 litrů = 1 hektolitr

     (hekto-sto) – odtud hekťák.

          50 dm3 = 50 litrů = 1/2 100 litrů = 1/2 hektolitru – tedy půlka.

 

     MTN jsou ony, jimiž transportujeme pivo z výčepů do našich domovů, pracovišť, ubytoven, rekreačních zařízení, lesů, luk, pastvin, zahrad atd. Ty bych si teď dovolil, laskavý čtenáři, rozdělit na typické – džbán, džbánek, konvička, láhev, flaška, kuželka, plechovka či piksla a atypické – kýbl, štoudev, lustr, láhev od okurek či jiných pokrmových materiálů apod.

 

3.        NÁDOBY KONZUMNÍ jsou pak ty úhledné nádobky, jež už pak přikládáme k našim žíznivým rtíkům : pohár, číše, žejdlík, korbel, baňka, kelímek, kalich, krýgl, škopek, dále objemoznačující – půllitr, třetinka, pinta, tuplák a v neposlední řadě vyjadřující materiál, z něhož jsou stvořeny – sklo, sklenice, kamenina, plecháč. Jsou pravda i nádoby dřevěné, nebo (a to mě vždy polije mrtvolný pot a na rukou naskáčí bílé pupínky ) dokonce z umělé hmoty, ale ty pivaři zpravidla zavrhují a věru právem.

 

Leč, milý čtenáři, je nutno podotknouti, že toto rozdělení nelze přijímat naprosto dogmaticky. Jsou transportní nádoby, ve kterých se pivo nejen transportuje, ale i konzumuje. Například džbánek. Těžko však cisterna. Chtěl jsem se na tomto místě zmínit především o láhvi, Láhev, nejenže je výrazně obojetná i obojetně používaná, leč vůbec tvoří úplně samostatnou kategorii. O tom však podrobněji v druhé části mého ve světě vědy ojedinělého a originálního díla.

Spíš jako zajímavost bych na tomto místě upozornil na zvláštní jev, který je znám v našich kruzích jako „flaško-pivní paradox“, či zkráceně „ flaškoáza“, jenž byl velmi podrobně a trefně popsán ve spise mého učitele a kolegy pana Františka Našince: „Flaško-pivní paradox, aneb co můžeš udělati hned neodkládej na potom.“

Celý jev spočívá v tom, když ti to, můj vytrvalý čtenáři, předložím velmi jednoduše a populárně, že pivo v lahvích postrádá onu hladkost, jemnost a klouzavost téhož piva sudového, řádně ošetřeného.

Zkus, odvážný čtenáři, malý experiment. Vypij tak zhruba o něco více než polovinu své běžné spotřeby, pokud je ovšem tato aspoň 8-10 piv, poté dej sobě piva lahvového a sám posuď, jak to do tebe poteče. Při opačném postupu, napřed lahvové, pak točené, zjistíš, že pokud jsi změnu vůbec zaregistroval, tak jedině k lepšímu a vždy svou normu splníš, ba můžeš ji i překročit.

 

IV.

 

Předchozí mé dvě kapitoly, jak si jistě bystrý čtenář tvého formátu postřehl, nebyly založeny na ničem jiném, než v podstatě sebraných výrazových prostředcích nás pivních badatelů a příznivců. Nemohl jsem si samozřejmě odpustit několik vlastních poznámek i drobných střípků své vědecké práce. Čtenář by se jistě nespokojil, zejména u autora mých kvalit a nevšedního vzdělání, s pouhopouhým výčtem pojmenování. Nicméně v této další kapitole se budu muset, z důvodů inteligentnímu čtenáři zcela zřejmých, přece jen uchýlit k formě prostého výčtu.

Necítím se jednak povolán k jazykozpytnému rozboru původu či vzniku jednotlivých výrazů a pak nepovažuji čtenáře za tak nevzdělaného, aby nerozlišil rozdíl mezi např. hotelem, restaurací

a výčepem.

     Všichni víme, že se neříká : „Dnes půjdem na džbánek do restaurace hotelu „U jedové chýše“, alebrž: „ Dnes půjdeme na žejdlík do hotelu.“ Je to do určité míry sice nesmysl, leč představte si, že by jste si chtěli dát jedno pivo u výčepu a museli říci : „Pojď, dáme si jedno ve výčepu restaurace hotelu U jedové chýše ve stoje.“ Každému bude naprosto zřejmé, že myslíte totéž, když řeknete: „ Dáme si jedno v hotelu na stojáka,“ že rozhodně nebudete okounět v recepci a sfoukávat pěnu na knihu hostů.

       Taktéž nepovažuji za nutné poučovat čtenáře, proč se např. pohostinství říká pohostinství a podobně.

       Již z úvodu této kapitoly jistě důvtipný čtenář uhodl kam mířím. Ano, chtěl bych se zabývat oněmi institucemi, v nichž můžeme přijít k obdržení piva. Teda doufám, že laskavý čtenář promine, že se obratně vyhnu takovým obchodním zařízením, jako jsou potraviny, Ovoce zelenina atd., kde sice pivo obdržíme, ale z hlediska pivní vědy jsou to místa bez obav přehlédnutelná.

Nemám v nejmenším úmyslu od sebe odtrhovat názvy oficiální a lidové, protože konec konců lid používá obého zcela bez zábran, běžně a též rozdílů nečiní. Snad jen u některého výrazu se na okamžik pozastavím kratičkou poznámečkou, leč jinak jsem nezvratně přesvědčen, že bystrý čtenář sám zachytí a bezpečně rozliší byť sebejemnější významové rozdíly, ostatně tuto důvěru jsem už věru vyjevil.

Nuže, kde je přáno obdržeti žíznivému občanu nádobu s pivem, či odkud si může transportovat piva do předem zvoleného místa na povrchu světových souší, dna oceánů a paluby lodí a letadel nevyjímaje? Jak se nazývají ony rozkošné pivní oázy v poušti bujícího abstinentismu?

Podnik, pohostinství, hostinec, hospoda, hospůdka, pivnice, výčep, restaurace, hotel, motorest, motel, botel, bufet, občerstvení, automat, kiosek, stánek, sklípek, taverna, saloon, na horách bouda a chata, putyka, knajpa, lokál (logál), nálevna, krčma, šenk, podniky s tancem jako tančírna, dupárna, kulturák, odporné putyce se říká pajzl, našel jsem Pivní sanatorium, středisko vrcholového pití, výčepům se může říkat i vinopalna, palírna.

Tam si nás bude všímat osoba zvaná : hospodský, hospodář, hospoda, hospodin, výčepní, výčepák, výčepář, putykář, krčmář, šenkýř, obsluha, pingl, číšník, vrchní, vedoucí, restauratér, pikolík, servírka, barman, sklepník, kelner, kioskář, urputňák, hoteliér, pivonoš, který pivo točí, čepuje, šenkuje, nalejvá, nosí, roznáší, zásobuje nás, háže to vidlema a píše hráběma, pere to do nás, nosí to jak k ohni, hejčká to, fackuje pípy a to všechno proto, že máme žízeň, hustý sliny, že by jsme nedoplivli na zem, slinu, chuť, chrastí nám plátek, jsme suchý jak Sahara, máme vyprahlé hrdlo, sucho v krku

A když k tomu má pivo chuť, šmak, říz, správnou teplotu, buket, když je hladké, křenové, dobré, lahodné, vynikající, jahodové a dalšími superlativy hýřící

A vůbec je sezení, sedánek, posez, posezení, dýchánek, rej, pitka, pijatika, chlastačka, žranice, mejdan, mejdlo, zábava, bál, ples, akce, oslava, rozlučka, štando, zpívání, brána, oheň, čaje, slavnost, tanec, tancovačka, fet, degustace, mela,

Potom pijeme, chlastáme, popíjíme, zpíjíme se, opíjíme, přijímáme pod obojí, hasíme, či zaháníme žízeň, kloktáme, troubíme, sajeme, žereme jak kyseliny, cucáme, lokáme, lunkáme, zunkáme, nalejváme se, chmelíme, lemtáme, napouštíme vanu, ředíme sliny, lejem to do sebe, teče to do nás jak špína do kanálu, perem to do sebe, skáče to do nás jak Němci do krytu, padá to do nás, obracíme to do sebe, házíme tam jedno za druhým, dáváme si do nosu, kropíme si lebku, proplachujeme lebku, svlažíme si volátko, spláchneme slinu, bumbáme, lámeme jedno za druhým, nakláníme baňku, pár si jich střihneme, pískneme,

Při tom zvedáme půllitry s křikem: na zdraví! Čin čin! Prosit! Pijem ne! Žerem! Chlastáme! Čeříme ! vzhůru do bezvědomí! Hanba vystřízlivět v tomhle státě! Tak zahájíme to! Jedem! Popojedem! Šup do lebky! Vejdi a neuškoď ! neohřejváme to! Ať nám to nevystydne, nezvětrá, nezteplá, Sigma pumpa! (pozor, ta je třeba vždy zaaretovat malým frťanem) Zpijem si choboty do němoty! Kdo nepije s námi, pije proti nám! Jedem až do úplnýho vystřízlivění! Atd., vždyť v každé hospodě, v každé partě se křičí jinak,

No a tak to jde dál až jsme opilí, zpití, napitý jak houby, nachmelení, ožralí, nasáklí, zboření, sťatí, nalámaní, podnapilí, zlámaní, spaření jak čaj, napaření, tvrdí, zdrátovaní, podroušení, zlití, nalití, stříklí, nažraní, sežraní, zhulákaní, natroubení, ztroubení, zvalení, zmalovaná, chycení, v náladě, zhvízdaní, srovnaní, veselí, zkouření, natlemení, ochlastaní, nachlastaní, navrčení, zmontovaní, zřezaní, zkárovaní, zpuprlíkovaní, zbombovaní, zcákaní, zřízení, zdělaní, na sračky, na hadry, na žmak, máme opici, vedeme si ji, neseme si ji, ona si nás vede, mlátí to s námi, koupili jsme si ji, máme nakoupíno, máme naváto, máme jí, jsme jako brok, jako ciment, jako sádra – za pět minut tvrdí, jako cep, jako vidle, jako bič, máme ji jak lev, jako kráva,  jako bejk, hučíme jak motor, jako kamna, jako piliňák, jsme pod obraz, pod stolem, máme dubový čelo, jsme dřevění, přemýšlíme o Zappovi, jsme střízliví, prostě hlava mapa, nohy kolotoč.

Nuže, teď vidíš, chápavý čtenáři, že nějaké rozdělení hospod do kategorií, skupin a oblastí, by mi zcela narušilo koncepci celé kapitoly, úplně by mi hned z kraje sebralo vítr z plachet, čímž ovšem nenarážím na svá roztomilá ouška, a kapitola by neměla ten elegantní spád, jenž jsem jí chtěl vtisknout a jak na to koukám, tak jsem svůj úmysl, jak také jinak, brilantně provedl.

Pokud snad, milý čtenáři, ti v té hektické smršti rozličných výrazů některý chyběl, tak si ho tam dopiš a kdybys měl zájem dáti se mnou v oběť vědě, zašli mi jej na korespondenčním lístku, což je nejlevnější způsob korespondence. Mohu rovněž, zvláště těm, kteří touží po laciné slávě, doporučit další možnost: Doplň slovo tebou slyšené do tohoto textu, můžeš přepsat jméno mé na jméno své, trochu pozměň název a věz, že takto získali univerzitní diplom, či hodnost jiní blbci, dokonce bych mohl jmenovat.

Avšak já mohu, milý čtenáři, na tomto místě hrdě prohlásit, že kromě svého geniálního mozku, papíru a plnícího pera „Centropen 3770“ nemám k dispozici pro vytvoření práce nižádných materiálů, než zas jen a jen mnou vytvořených. Přesto bych rovněž nechtěl tvrdit, že je to jen a jen moje zásluha, že mohu plodit tak význačné vědecké dílo. Toto mi bylo umožněno všemi milovníky piva, kteří všechny výše i dále uvedené výrazy a termíny vytvářejí, používají, oživují       a opatrují. Proto v prvé řadě vzdávám dík společné paměti všech nás konzumentů nápoje nápojů, který vyvrátil z kořenů, samozřejmě prostřednictvím germánských kmenů, i nepřemožitelnou, hrdou, antickou říši Římskou, teprve v druhé řadě své.

 

V.

 

V této kapitole bych tě, můj věrný a trpělivý čtenáři, přestal zavalovat přívalem pojmů, názvů, výrazů a rčení, kterýžto vyžaduje velmi pozorné studium, neb každé slovo tu má téměř stejnou váhu, každé písmeno vyžaduje soustředěnost vyšších stupňů a tudíž, kdyby toto skromné dílko pokračovalo a neustále v téže náročné rovině, zákonitě by to vedlo k vyčerpanosti pozorného, pilného čtenáře a konec konců i mě, neboť hnán svým vyšším posláním, píši tyto stránky vpravdě takřka jedním tahem, jen v nejnutnějších chvílích se posilujíc vzácnými exempláři Piváka Zeleniáše a musím se přiznat, že bych se, kdybych se přetížil, musel natáhnout a to by potom hrozilo, že bych mohl usnout a kdo ví, jestli by mě ve snu, nebo po probuzení, nenapadla nějaká geniální myšlenka, která by mě odvedla od tohoto, nepochybně záslužného, veledíla. Proto bych tě, ctihodný čtenáři, v kapitole této seznámil ve formě spíše populární s některými poznatky, postřehy a zajímavostmi, samozřejmě kým jiným, než mnou, vypozorovanými na různých místech naší vlasti v průběhu svých letitých výzkumů.

Kupříkladu: Jak se zve žíznivý člověk na pivo? Pokud jde sám, řekne si, že si skočí na jedno, na dvě. Když jeden vyzývá druhého, či další osoby, rovněž říká: pojďte na jedno, nebo : pojďte, dáme si dvě a půjdeme. Jiné číslovky zpravidla nepoužívají. Nikdy (tj. nikdy až na konečný počet výjimek) neuslyšíte: „Pojď na tři (nebo devatenáct).“ Pokud však existuje evidentní úmysl konzumovat více než jedno – dvě piva, neuvádí se číslovka určitá, nýbrž neurčitá: „na pár piv,“ nebo prostě „na pivo,“ v jiném případě se bez obalu konstatuje, že si půjdeme ožrat hubu a podobně. (Určitě jsi sám, vnímavý čtenáři, zaslechl takovou, více méně nejapnou, poznámku, když jsi pravil, že kvačíš ukousnout dva kousky ku „Kulatý bábě“ : prej, já vím, první a poslední a ty mezi, že se nepočítají.)

Leč abych snad, probůh, nechodil kolem horké kaše: Už jsme si teda pravili, že to máme dneska žízeň, že si teda zajdeme na pár dobře uleželých a vychlazených. Jelikož u pivaře nikdy není daleko od rozhodnutí k činu, jsme vlastně už na cestě do hospůdek, které nás mnohdy udivují svými rozmanitými názvy.

V dotyčné nálevní místnosti jsme, někdy ke svému nesmírnému překvapení, už po třičtvrtěhodině obslouženi dle naší předešlé objednávky, nebo v lepším případě, bez nějakého zbytečného vyptávání, přejde hostinský rovnou k věci z vlastní iniciativy. Pak se některým výkřikem, vyzývajícím k pozvednutí půllitru, či jiných konzumních nádob, se tedy chápeme číše a.……. no a tady pozor!

Jak vůbec ony nádoby vlastně chápeme? U půllitrů je takových variant několik. Půllitr má, jak známo jest, ucho a proto základní variantou je, že popadneme půllitr za výše jmenovanou ústroj všemi prsty sevřenými v pěst. Elegantní držení, které mimochodem bylo velice často používáno v našem Klubu přátel Piváka Zeleniáše, je půllitr zavěsit uchem za malíček. Odtud samozřejmě můžeme přejít k závěsu na libovolný počet prstů, přičemž zapojením prstů všech jsme opět u základní varianty. Někteří pivaři ucho ignorují a chytají se přímo těla půllitru ať už s prsty pod uchem, nebo s palcem pod uchem, či v poloze obecné. Existuje i úchop, kdy natažené prsty zajedou pod ucho, palec jej přitiskne a pak dojde ke zdvihu. Ještě bych se  mohl zmínit o úchopu zuby, který však osobně nedoporučuji. Ne, že bych někdy neviděl, že se to zdařilo, leč daleko častěji jsem viděl onen humornější případ, kdy si jedinec, který se samozřejmě před tím vsadil s půlkou hospody aspoň o metr piv, takto řádně provlhčil, v tom lepším případě, svůj oděv, v tom horším i někomu jinému, či dokonce celé společnosti. Po takovéto exhibici též zpravidla dochází k výměně ubrusu, někdy i hosta. Samozřejmě přijdou na vás jiní umělci s ještě většími trháky, jako například, že si dá prázdný půllitr na plný, řka, že vypije ten spodní, aniž se vrchního dotkne. Neopomene se s vámi vsadit o sud piva a vy ho prohrajete, neboť on se horního půllitru skutečně nedotkne, nýbrž jej zavěsí na kliku u okna a ten spodní, sledován vašimi uslzenými zraky, skutečně vypije.

Pohár se drží rovněž různými způsoby. V ose, mimo osu, konečky prstů, v dlani, s vystrčeným malíčkem a konečně i v zubech. Zde malé varování, odvážný čtenáři: Poháry jsou křehčí, tak aby vám nezůstal okraj v zubech a obsah spolu se skleněnou tříští nečvachtal v obuvi.

Když už tedy konečně třímáme pohár či půllitr ve své pravici neb levici, můžeme se  (ale nemusíme) pořádně rozpřáhnout a způsobit Velký třesk (Big bang). Velkým třeskem prý povstal vesmír, ale velkým třeskem může také hned po, zahájení skončit pitka, neboť v některých podnicích se k vám zpoza výčepní stolice může razantním krokem přiblížit obsluhující persóna s rozevlátým pláštěm a po jednom, či kolektivně vás vyházet z hospody, před čímž vás samozřejmě neopomene zkasírovat, započínaje samozřejmě i rozbité sklo. Když ovšem personálu nepřijde zatěžko přijít během večera o několik konzumních nádob, pak se tato specialita může opakovat před každým přípitkem, samozřejmě s příslušnou výzvou, proslovem, či výkřikem.

Absolventi elektrikářských ústavů všech stupňů se při této příležitosti rádi producírují svým: katoda, anoda, uzemnění, anténa, spotřebič, kterýžto „ťuk“ spočívá v tom, že postupně třísknete do kamarádova půllitru nejprve horním okrajem, pak dolním, po té středem, potom půllitrem praštíte o stůl, aby jste si jej vzápětí posadili na hlavu a po posledním slově otočíte obsah do sebe a pohltíte, nebo si ho rovněž můžete vylít na hlavu, jak jsem to několikrát s velmi silným niterním pohnutím viděl u různých nepochybně velmi pochybných individuí.

Já osobně prosazuji lehké cinknutí, kdy po úderu zůstane půllitr ještě chvilinku trčet o něco výš, než došlo ke kontaktu za radostného úsměvu, zírajíce na ten zázrak……

Rovněž je často vídané po ťuku pouhé přiklepnutí o stůl bez dalších extempore. S citovým pohnutím kolikrát se slze neubráním, popatřím-li velice pietní ťuk, kdy po big bangu se cinkne o popelník, což symbolizuje přípitek s fyzicky nepřítomnými kamarády, ať už právě vojensky činnými, nebo padlými v boji s alkoholem.

Existuje rovněž tzv. ťuková výzva, kdy se spolupijící vyzývá k přípitku tím, že se sklenicí zavadí o jeho sklenici. Ti šikovnější z nás samozřejmě při té příležitosti neopomenou kamarádovi převrátit sklenici, aby neseděl tak nasucho.

Pít už každý musí, jak se v mládí naučil a nyní jako na zavolanou nachází, buď per partes, nebo na EX a to jsme zase u metru piv (viz. Kapitola 2). Ovšem dříve než začnu o metru, chtěl bych shrnout právě podrobně popsaný proces konzumace do následující heslovité zkratky

: Vyzvání- úchop – zdvih – ťuk (big bang) – výkřik – nátisk – lok – odtrh – posaz – tlach.

A nyní zpět k metru: je pochopitelné, že i pijáctví, stejně jako všechny jiné vědní obory, pracuje s kvantitativně hodnotitelnými veličinami, čili má svou metrickou soustavu.

Následující schéma názorně znázorňuje základní jednotky:

 

1 pivo láhev basa = 20 lahví
  točené 1 metr = 10 piv
  1 sud štěně = 60 piv
    půlka = 50 piv
    hekťák = 100 piv

                                   

Metr piv je množina půllitru postavených v zákrytu, jejíž délka odpovídá vzdálenosti rysek na mezinárodním metru + –  něco málo. Z toho vyplývá, že mohou existovat i různé druhy metrů, jako existují různé půllitry. Zpravidla to bývá 10-11 piv, popřípadě doplněných o jednu či dvě různě velkou štamprli kořalky. Toto je samosebou záležitost vysloveně lokální. V našem lokále, abych byl zas chvíli konkrétní, platilo za metr piv 11 půllitrů a malý rum.

Avšak my mladí, zkažení již od malinka desítkovou soustavou a jinými neblahými produkty civilizace, snad i vedeni touhou vše zjednodušit v tomto tak zrůdně komplikovaném světě, jsme to tudíž zaokrouhlili na 10 piv a nic víc a jistě se mnou budeš, doufám již odpočinutý čtenáři, zajedno, že jsme takto snadno zapadli do beztak prosazovaného systému SI, kterému se nechceme, vlastně ani nemůžeme, bránit. Pokrok nelze zastavit!

 

VI.

 

 Právě jsem, v základním postoji, tj. vsedě u piva s kytarou, zazpíval sobě Hymnu Klubu přátel Piváka Zeleniáše, ježto mi dodá vždy nových sil a chuti do života. A věru byloť toho již nevyhnutelně zapotřebí, neb věz, čtenáři milený, pouštím se do kapitoly z nejnáročnějších, jež neodvratně musí zabrousit, nebo se aspoň otřít o otázky rázu veskrze filozofického.

Dosud jsem se, z pozice objektivního vědce, podrobně seznámeného s problematikou, nepozastavil nad významem piva a jeho konzumace pro celou společnost, přímým odrazem jeho v myšlení lidí, do tvorby světového názoru každého z nás.

Občane čtenáři, nevím proč to dále zapírat, u sklenice piva sídlí ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ! Odvěký ideál pokořovaného lidstva, hledaný na válčištích, na universitách, v žalářích, s loučí o polednách, na tribunách, v historii, současnosti i budoucnosti. A ona tato rajská idea porobených národů zatím vzkvétá v našich začouzených hospůdkách. Zde dlí všechny antagonismy u jednoho stolu a zde lid řeší problémy tohoto světa. Debata bývá rušná, tu klidná, tu slovo vystřídá facka, tu nadávku vtip a k ránu se všichni rozcházejí bratrsky se podpírající, rovni jeden druhému a volně dýšíc, aby druhý den opět zasedli a nahlédli pod pokličku politiky, do studnice kulturní i pod slupku filosofie.

Velký filosof a politik začátku 20.století dí: „ Alkohol vzpružuje politické sebevědomí, působí ono příjemné rozčilení v duši, která se stává přístupnější slovům…..“ nebo „ ….. ti, kdož se domnívají, že by bylo možno zřídit velké budovy, kde by sály byly propůjčovány ku schůzím lidu a přednáškám a kde by žádné lihové nápoje, hlavně ani pivo, ani víno se nepodávaly. Pak bylo by po politických stranách. Politika by se stala věcí minulosti ….“ (J.Hašek: Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona)

Z toho všeho plyne neoddiskutovatelný fakt, že ve stínu pivní pěny se rodí pružná politika a samozřejmě její fundovaní realizátoři, kteří ještě do zavíračky jsou schopni rozlousknout problémy, s kterými si neví rady prezidenti, vlády, parlamenty ba OSN. Ale protože průměrný pivař si ví rady, je zřejmé, že pivo hraje velevýznamnou roli v takto významných oblastech společenského života. Však leckteré vlády dobře věděly proč a kam posílat své ostré uši. Kdo ví, zdali leckteré státní převraty, zahájení a ukončení válek, rozřešení nejrůznějších mezinárodních krizí a konfliktů nemá na svědomí třeba Haštal Plot z Hliněné Lhoty.

Když pohlédneme do hostinské místnosti z jiného zorného úhlu, nemůže nám uniknout pestré kulturní dění, které, vzdor nepřízni nejrůznějších institucí, stále ještě hýbe estetickým cítěním národa. Když posloucháte ty potulné i usedlé hráče na nejroztodivnější nástroje, neslýchané pěvce, kteří vám za pár piv zpříjemní těch několik pomíjivých okamžení až do rána, nejneuvěřitelnější historky a anekdoty k popukání, nenapadá tě, soudný čtenáři, otázka, kde by vlastně měl se skvět nápis „Národ sobě“? Národní divadlo je jen jedno a pro 15 000, 000 milionů kulturychtivých občanů nestačí ani ty ostatní. Co se repertoáru týče – mohli by si lidoví muzikusové, vypravěči a vůbec šiřitelé kultury po hostincích dovolit mít špatný? Každý z nich dobře ví, že existuje v každé hospodě otvor ten, kterým by zajisté opustil hostinskou místnost, následován případně svým nástrojem, kdyby nebyl s to uspokojit vytříbený vkus národa u půllitru.

A konečně: Kolik filosofů přemítá v začouzeném vzduchu pohostinství nad pivem o smyslu života, když pivo dojde, o významu rodiny a státu, když pro něj právě přichází zarudlá lepší polovička v natáčkách a s válečkem na nudle, o společenských řádech, když jej v pracovním postupu přeskočí pablb, o vztahu dobra a zla, když se blíží policejní hodina, či o Marxově Kapitálu, když v ruce převrací posledního bůra.

Co je proti pivu, to je proti pivu. Toť je pevná dialektická vazba, jaká, a to zdůrazňuji, nemá v prohibičních a abstinentních filosofiích obdobu. Proto také všeliká kacířská abstinenční hnutí, vědoma si neskrývaného nebezpečí pro svou pofidérní ideologii plynoucí od sklenice piva, se nezastaví před ničím, ani před sebezavrženíhodnějším zločinem. Chátrající hostinské podniky a pivovary jsou mi stále ještě pevným a neúplatným svědkem.

To jsem jen v nejstrožších črtách naznačil obří význam piva. Jistě i čtenář sám to ví a tato skutečnost se nám zřetelně zrcadlí v množství pijáckých písní a nespočetném kvantu moudrostí a průpovídek. Zcela v závěru uvedu tři :

-          Kudy teče, tudy léčí.

-          V zimě hřeje v létě chladí, pivo nám nic nenahradí.

-          Každodenní opicí udržuj si kondici.

 

Pokračuj na 2. díl Přeskoč na 3. díl

© U+W publisher

home